Po zhlédnutí Weather Mana už docela chápu ten termínový kolotoč, který se kolem něho kdysi rozpoutal. Po soukromé projekci se zjevně producenti vyděsili a nevěda kam film posadit, ho pro jistotu na chvíli uložili k ledu. Těžko říct, jestli jim to za těch 22 milionů rozpočtu stálo, nebo to protáhli do října jen proto, aby zamrkali na Akademii (marně), ale když si vezmu, že první trailer vyšel v prosinci roku 2004, bylo to dlouhé čekání. Zatraceně dlouhé.
Obyčejně tenhle žánr na recenze nedostávám, ale jak stárnu, začínám tyhle charakterové studie docela oceňovat a po "úspěchu" s In Good Company, jsem si o Weather Mana sám řekl. Nicolas Cage, Gore Verbinski za kamerou a lákavý trailer, který byl zábavný a chytrý zároveň... neodolatelná kombinace, posílená oním nekonečným čekáním.
Dave Spritz je rosničkář, který si místo "Slunce v duši" pantentoval svůj Spritz nipper (taková nepřeložitelná hříčka... řekněme, že je to taková "rada na cestu") a každý večer si odkroutí svojí pětiminutovku, díky které celé Chicago ví, jaké bude zítra počasí. Není to nějaká celebrita a tak ani nelze říct, že by jeho osobní a profesionální život byl nějak v rozporu. Oba totiž stojí za houby.
Jestli se dá Weather Man popsat dvěma slovy, zvolil bych nejspíš "plíživá deprese". Atmosférou a vyzněním je film hodně blízko Americké kráse a Gore Verbinski si tentokrát nebere žádné servítky. Popcornovou persónu nechal doma a dokonce ani ty rozličné předměty (výhradně z produkce fast foodu), jež na Cage lidé odhazují, nejsou zpomalené tak efektně jako v traileru. Jestli jste se těšili výhradně na tohle a očekávali film, který se nebere ani chvilku vážně, pak radím zařadit zpátečku, nebo přesednout do jiného vozu. Humoru je ve Weather Manovi dost, ale vždy působí spíš jako ventil, kterým je nutno vyrovnat tlak působící na divákovu duši. Ten je místy značný, protože, řekněme si to na rovinu, Dave Spritz je občas dost hajzl a vy budete při náhledu na jeho postavu oscilovat mezi opovržením, sympatií a lítostí.
